Home /  / Obrázky a srandičky / Školní úlety / Vtipy / O mně / Kontakt
Jára Cimrman / Seminární práce o EU

 Úvod a osud Cimrmanovy herecké kočovné společnosti Lipany

    Rozhodli jsme se že v jednom představení budeme postupovat jinak, než jak bylo naše publikum zvyklé. My totiž vždycky po úvodním semináři předvedeme potom v druhé části večera celistvý dramatický kus. Dneska tomu bude jinak. Dneska budete svědky toho, jak vědec-restaurátor slepuje z dochovaných úlomků alespoň přibližný obrys původního díla. Takže se do toho pustíme a začneme, jak se říká, od Adama. Musíme se vrátit do roku 1891, kdy Cimrman pro svou hereckou kočovnou společnost Lipany napsal divadelní hru Němý Bobeš. Společnost Lipany ji měla na repertoáru až do 5. prosince téhož roku, kdy se herci rozešli po okolních vesnicích dělat mikuláše. Cimrman jim zapomněl sdělit místo srazu, takže se společnost po tomto datu už nikdy nesešla. Tak tolik pokud jde o osud herecké kočovné společnosti Lipany, s příznačným názvem. 

O rukopisu hry Němý Bobeš                nahoru

Pokud jde o rukopis hry Němý Bobeš, tak ten nebyl uložen v té truhle s rukopisnou pozůstalostí a ušel tedy výbuchu. Postihla ho však jiná pohroma. Těsně před smrtí půjčil jej totiž Cimrman svému sousedu Josefu Padevětovi. Padevět ho totiž několikrát před tím žádal, zda by mu Cimrman nepůjčil nějaké noviny. Cimrman noviny neodebíral, četbu tehdejšího bulvárního tisku považoval za mrhání časem a rozhodl se tedy, že nabídne svému sousedovi četbu hodnotnější, totiž svoji hru. Jenomže netušil, že Padevětova prosba není motivována touhou číst.  (smích)  Tak to ne, co máte na mysli to né. Padevět prostě chtěl na těchto papírech sušit houby. Nevím, jestli někdo z vás zkoušel přečíst něco z papíru, na kterém se opakovaně sušily houby. My jsme takový pokus provedli a po trojím sušení na slunci je jakýkoli text na papíru zhola nečitelný. A teď si představte, že si Padevět půjčil od Cimrmana rukopis jeho hry v roce 1911. Vidím, že vám tento letopočet nic neříká. My jsme s tím popravdě počítali, proto tady stojí připraven náš čelný ochranář zbytků přírody, dr. Jan Hraběta, který vám poví, co tento rok pro Cimrmanův rukopis znamenal: 
J. Hraběta: Krátce řečeno rok 1911 znamenal z tohoto hlediska naprostou katastrofu. Mám zde několik čísel, která mnohé napoví. Oblast Jizerské hory: Hřib obecný 120 tun, o rok dříve 12 tun, Hřib borovák 90 tun, předtím 3 tuny, Křemenáč osikový 50 tun, předtím 7 kilogramů. Já nevím, jestli mám hovořit o liškách, ty se pochopitelně nesušily.
L. Smoljak: Jestliže se nesušily, tak není třeba.
J. Hraběta:No, snad jenom tak  pro zajímavost. Lišek se přátelé urodilo tolik, že v tlustých pásek pokrývaly celé stráně a nad obcí Kušlov se jeden takový pás utrhl a zcela zavalil usedlost rolníka Mrázka.
L. Smoljak: Děkuji. Nuže, tato houbová kalamita dokázala Cimrmanovo drama takřka zničit. Naštěstí je v obci Liptákov většinou větrno, takže Padevět byl nucen každý list papíru něčím pořádně zatížit. A právě pod těmito zátěžemi zůstal rukopis čitelný. Některé stránky textu se potom zachovaly i celé, a to díky Padevětově nedbalosti. On jak bral ty listy, tak si třeba nevšiml, že místo jednoho listu bere dva, tři, takže potom ty přiléhající stránky zůstaly neporušené. No, vcelku lze říci, že jsme měli k dispozici asi 5% předpokládaného textu. Není to pravda mnoho, ale my bychom vám dneska chtěli předvést, jak svědomitá vědecká práce dokáže i z takhle maličké hromádky stavebního materiálu postavit solidní budovu dramatu. Tedy nezastíráme, že tu a tam chybí cihla či trám, kde si nejsme jistí, neimprovizujeme. Nechceme totiž postupovat jako třeba prof. Fiedler z Vídně, který se také do rekonstrukce tohoto dramatu pustil a dokonce ho jako celosvětovou premiéru ještě před námi uvedl. Tedy, pravda, předběhl nás, ale když jsme to jeho představení s dr. Svěrákem ve Vídni osobně shlédli, oba jsme se shodli, že o tak uchvátané prvenství není co stát.

Nové  20.9.2002

Jára Cimrman v Grünbachu                nahoru

               nahoru