Několik kapitol podrobněji
Historie EU / Fáze přijetí / Přehled kapitol / Použitá literatura / www odkazy / Download
Energetika
Uzavření
této kapitoly by nebylo žádným větším problémem, nebýt Temelínské
jaderné elektrárny a jejích odpůrců. Temelín je jedním z mnoha bodů
obsahu této kapitoly, je však natolik důležitý, že se budu věnovat jen
jemu. Nyní představuje velkou překážku v uzavření této kapitoly
Z historie Temelína
Projekt na vybudování jaderné elektrárny v Temelíně
u Týna nad Vltavou vznikl na základě dohody mezi ČSSR a Sovětským svazem o
pomoci při výstavbě jaderné elektrárny o výkonu 4 x 1000 MW, která byla
podepsána 27.listopadu 1981. První ze čtyř bloků elektrárny měl být
uveden do provozu v listopadu 1992, poslední v roce 1997. Stavební projekt byl
připraven v roce 1984, o dva roky později začaly v Temelíně přípravné práce.
Koncem roku 1989 však vláda rozhodla o pozastavení výstavby 3. a 4. bloku a Temelín má být brán pouze jako náhrada za 2000MW uhelných elektráren v severních Čechách, která bude krokem ke zlepšení stavu životního prostředí. Rozpočet na budování dvou bloků JETE je odhadován na 68 miliard korun. Podle harmonogramu by mělo být koncem roku 1994 zahájeno navážení paliva a v polovině r.1995 by měl mít 1.blok plný výkon. Druhý blok by měl být spuštěn v r.1996.
(www.ceskenoviny.cz, 24.10.2001)
Plán vybudovat Jadernou elektrárnu Temelín (dále JETE) byl jistě pěkný, ale co se z něj vlastně uskutečnilo?
Nedaleko obce Temelín, asi 25 km od Českých Budějovic, dnes stojí 2, nikoli 4 bloky jaderné elektrárny, stavba nespolkla 68 miliard, ale již téměř 100 miliard Kč a dokončení se oproti původním předpokladům také opozdilo, a to o nějakých 6 let.
Samozřejmě vinu za tento časový skluz nemůžeme svalit pouze na dělníky a stavbyvedoucí. Nevědělo se totiž, zda vůbec JETE chceme či ne. Sama vláda řešila otázku dostavby JETE už od roku 1992. Z jednání, která si vynucoval tlak převážně ze strany ekologických aktivistů a od roku 1993 také z rakouské strany, však nikdy nevzešel konečný verdikt: "Temelín dostavěn nebude." Nikdy se nesešlo dostatek argumentů proti JETE, a tak stavba, sice se zpožděním, ale pokračovala.
S přibývajícím odhodláním ČR vstoupit do EU se otázka Temelína stávala stále žhavější, protože patří do kapitoly Energetika a tu by vyjednávači ČR mohli uzavřít jen tehdy, pokud s tím bude souhlasit všech 15 států Unie, tzn. i Rakousko. To se však staví proti. Jak je známo, Rakousko se vzdalo využívání jaderných elektráren. Nyní se cítí ohroženo českým Temelínem, který je údajně nespolehlivý, využívá zastaralých ruských technologií a je neekologický.
V roce 1999, kdy česká vláda definitivně vyslovila souhlas s dostavbou a po prvním spuštění Temelína na podzim 2000, se rakouský odpor ještě zvýšil stejně jako počet demonstrací ekologických organizací a zablokovaných hraničních přechodů.
Jednání ČR s Rakouskem uvízla na mrtvém bodě. Prvním krůčkem k urovnání sporu byla schůzka českého premiéra M. Zemana s rakouským kancléřem W. Schüsselem v Melku, kde vznikla dohoda o vytvoření mezinárodní skupiny expertů, která prověří bezpečnost české elektrárny. Rakousko má samozřejmě možnost se na práci této skupiny podílet. Z dohody vyplývá, že pokud experti dojdou k závěru, že JETE nevyhovuje, pak nebude uvedena do provozu.
Blokády a protesty však pokračují. Nikdo se tomu nemohl divit, když se objevovaly stále nové a nové nedostatky a závady při postupném spouštění JETE, servírované s velkými titulky v novinách. Každá jaderná elektrárna projde při spouštění stovkami testů a poruchy se vyskytnou u každé. Bohužel JETE je ve středu pozornosti médií a trnem v oku Rakouska.
Nejzarytějším odpůrcem je strana Svobodných (FPÖ) se svým bývalým předsedou J. Heiderem. Podařilo se jim rozpoutat obrovskou kampaň, jejímž cílem je přimět rakouskou vládu vetovat přijetí Česka do EU, pokud nebude JETE definitivně odstavena. Heider navíc při opakovaných příležitostech vyzýval k referendu, ve kterém by Rakušané mohli svobodně projevit, zdali jsou ochotni zaplatit více za to, aby sousední země mohli vstoupit do bohaté západní Evropy. Pokud by referendum o rozšíření Unie prosadil, vznikl by precedens pro ostatní země Unie a proces rozšiřování by se mohl zpomalit nebo zcela zastavit.
Ani Německo nezůstalo v protestech proti JETE stranou a v čele s ministrem životního prostředí J. Trittinem významně podporovalo Rakousko. Nyní čeká na výsledky a hodnocení procesu z Melku, Rakousko se dostává do izolace.
Zpráv o bezpečnosti JETE bylo vydáno už několik, nic však zatím nevyřešily. Rakousko tvrdí, že veškeré bezpečnostní otázky ohledně Temelína jsou stále otevřeny, podle českých expertů je JETE bezpečná.
Spory se protahují a kde kdo začíná být netrpělivý. Evropská Komise dnes tlačí na vídeňskou vládu, aby co nejrychleji dokončila proces z Melku, protože chce mít velmi brzy, asi do poloviny listopadu, hotovou společnou vyjednávací pozici evropské patnáctky.
Nezbývá než pár dní ještě počkat. V každém případě, Temelín postupuje v dolaďování techniky docela značnou rychlostí a myslím, že pokud projde všemi testy, nemůže představovat hrozbu. Pokud komise, nikoliv nějaká rakouská politická strana, řekne "ne", bude uzavřen - tak zní dohoda a myslím, že by si ji nikdo nedovolil nerespektovat.
Volný pohyb osob
Právo volného pohybu obsahuje právo cestovat, svobodně pracovat a žít v kterémkoliv členském státu.
Pokud chce občan jednoho členského státu EU odejít za zaměstnáním, případně začít podnikat v jiném členském státu, nepotřebuje pracovní povolení, o povolení k pobytu musí zažádat. Dostane jej však automaticky na dobu pěti let s tím, že jej poté lze dále prodloužit.
Svému "novému" státu jsou povinni platit stejné daně a stejné sociální pojištění jako příslušníci daného státu.
Nezaměstnaný má právo ucházet se o práci v jiné zemi s tím, že jeho podpora v nezaměstnanosti z domovského státu se mu maximálně na 3 měsíce převede do země, kde hledá zaměstnání. Jestliže po 3 měsících práci nenajde, může zde i nadále zůstat, a to po dobu, která se stát od státu liší - obvykle je to 6 měsíců. Pokud však chce stále pobírat podporu v nezaměstnanosti, musí se vrátit do své domovské země.
(Maňák, M.:100 otázek a odpovědí o EU, str. 51-56, Praha 2000)
V této kapitole jde především o choulostivé téma migrace pracovníků z nových členských zemí z východu. V některých zemích společenství totiž panují obavy, že by jejich pracovní trhy byly touto "levnější" pracovní silou doslova zavaleny a utrpěli by samozřejmě domácí občané.
Největší obavy mají Rakousko s Německem, kterých by se příliv pracovníků dotkl asi nejvíce. Je pravda, že pro příhraniční oblasti s vyšší nezaměstnaností by byla práce v sousedním Německu lákavou příležitostí - není to daleko a s němčinou už se dá taky vyjít. Byl by však i u ostatních Čechů takový zájem o práci v Unii, nejen v Německu? Pochybuji, že by došlo nějakému masovému stěhování. Opustit příbuzné, přátele a zabydlet se např. ve Francii, Belgii či Řecku? Určitě takoví budou, ale nebude jich tolik, aby se daná země musela bát o svůj pracovní trh.
Stanovisko Unie
Orgány Unie zlé předtuchy některých států vyslyšely a rozhodly o přechodném období pro nové členy, trvajícím až sedm let. Pro pracovníky z východu by v tomto období platily stejné podmínky, jaké jsou dnes, tzn. žádat o povolení k pobytu a pracovní povolení. EU tak pro kandidáty omezila jednu ze základních čtyř svobod EU, což se dá považovat za druh diskriminace. Vyjednávací tým ČR se proto snažil vyjednat lepší podmínky a částečně se mu to i podařilo. Kapitola "Volný pohyb osob" již byla uzavřena (26.10.2001) a jejím výsledkem je následující:
V platnosti zůstává dvouleté přechodné období pro omezené zaměstnávání českých pracovníků, jež lze prodloužit na pět let a pak ještě o dva roky. Nynější členské země mají možnost ovšem tento režim neuplatnit vůbec. K tomu se zatím zavázaly Nizozemsko, Švédsko, Dánsko a Irsko.
ČR bude mít možnost uplatňovat ochranná opatření vůči kterémukoli nováčkovi s výjimkou Kypru a Malty, a to tak dlouho, dokud kterýkoli dnešní člen bude omezovat přístup pracovníků z kteréhokoli nového státu na své území.
Spolupráce v oblasti justice a vnitřních vztahů; Schengen
Policejní a celní orgány budou provádět u soukromých vozidel ve většině případů pouze dohled; vozidla budou přejíždět společné hranice sníženou rychlostí a nebudou zastavována. Orgány mohou provádět namátkové hlubší kontroly.
Pokud se týká pohybu osob,
budou strany usilovat o zrušení kontrol na společných hranicích a jejich přesunutí na vnější
hranice.
V oblasti silniční přepravy zboží budou přijata opatření k zamezení
dvojích kontrol na území stran.
(Schengenská dohoda)
V této kapitole jde o problematiku vstupu a pobytu cizinců na území ČR, stěhování, ochrany státních hranic a boje proti nelegální migraci, azylu, policejní spolupráce, problematiku boje proti organizovanému zločinu, korupci a podvodům a boje proti drogám.
Kapitola byla oficiálně otevřena k vyjednávání v květnu 2000 a díky své obsáhlosti jednání stále pokračují.
ČR musela přijmout několik důležitých zákonů, např. "Zákon o pobytu cizinců na území ČR." Týká se např. udělování víz, vymezil doklady potřebné ke vstupu na území, k prodloužení víza, zavedl dva druhy pobytu (přechodný a trvalý), atd. Vyskytly se však nějaké konflikty, a tak byla vypracována novela, která např. zpřísňuje podmínky, za kterých může Policie ČR cizince vyhostit a rozšiřuje okruh osob, které mohou žádat o trvalý pobyt.
Tím to ale nekončí. K datu vstupu České republiky do EU bude muset Ministerstvo vnitra připravit nový zákon o pobytu cizinců, který bude obsahovat i ty předpisy, které jsou aplikovatelné až v podmínkách členství v EU.
Ochrana státních hranic
Jestliže bude ČR přijata do EU dříve než Slovensko, bude společná hranice těchto států zároveň vnější hranicí EU, tzn. že podle Schengenských dohod zde bude muset dojít k výraznému zlepšení kontroly hranic a osob, např. k posílení spolupráce cizinecké a příhraniční policie.
ČR je totiž kritizována za to, že přes ČR-SR hranici nelegálně přejde příliš mnoho osob.
Schengen v příštích letech
V současné době se hovoří o tom, že dnešní "schengenské" hranice EU, například česko-německá, možná zůstanou po prvním kole východního rozšíření nadále vnějšími hranicemi. Teprve po nějakém čase, zřejmě několika letech, se z nich stranou vnitřní hranice EU a vnější hranice se posunou na dnešní linii dotyku mezi budoucími členy a nečleny EU.
Dále se uvažuje o tom, že vedle "vnější" a "vnitřní" hranice v dnešním pojetí se bude rozlišovat ještě "dočasná vnější hranice", tedy ta, která oddělí rychlejší nováčky od pomalejších kandidátů.
Tato přechodná opatření by se opět mohla považovat za nespravedlivá, na druhou stranu pokud nebude ochrana hranice vyhovovat, nebude se přece Unie vystavovat rizikům.
Daně
Systém daní slučitelný se systémem EU je další podmínkou vstupu ČR do Unie. Problémem je už to, že jakékoliv změny nelze provést okamžitě - vyžadují řadu postupných kroků. Je to tedy dlouhodobá záležitost.
Sbližování daňových systémů začalo mezi členskými zeměmi již v roce 1968. Byla zavedena přechodná období např. o používání jediné standardní sazby DPH, určila se její minimální výše, atd. U spotřebních daní bylo sjednocování obtížnější, protože v mnoha zemích tvoří spotřební daně z alkoholických nápojů a tabáku výraznou složku příjmů rozpočtu.
Daňový systém a ČR
I tady se ČR musí přizpůsobit. Nejčastěji diskutovaným problémem jsou asi duty-free obchody. Ty jsou v rámci EU již zrušeny. V ČR měly být tyto bezcelní příhraniční obchody zrušeny ke konci roku 2001, ale pod tlakem bůhví koho byla PSP ČR přijata pozměňovací klauzule, která prodlužuje fungování duty-free obchodů až do konce roku 2003. To se asi EU líbit nebude.
Měnová unie
Jak již bylo řečeno, dochází k rozvoji integrace i uvnitř EU.
Nejlepším příkladem je Měnová unie, jejímž cílem
je mj. zajistit další rozvoj obchodu uvnitř EU, tzn. podporovat jednotný
vnitřní trh. Toho má být dosaženo zavedením jednotné měny s názvem
"euro" (název odsouhlasen v Madridu, 1995), která nahradí stávající
národní měny. Odpadnou tak negativní důsledky, které nastávaly kvůli
devalvacím jednotlivých měn. (Maňák, M.:100 otázek a odpovědí o EU,
str. 29, Praha 2000). Tento stav samozřejmě nastane jen tehdy, pokud bude euro
silná a stabilní měna. O to se bude starat a stará Evropská centrální
banka, se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem, společně s centrálními bankami
jednotlivých členských států.
Na Měnové unii se nyní podílí 12 států EU, kde bylo euro zavedeno k 1.1.1999, zatím jen do bezhotovostního styku. Mimo MU zatím stojí Velká Británie, Švédsko a Dánsko.
Do běžné praxe se euro dostane od 1.1.2002. Po následujících 4-8 týdnů (podle státu) bude možno platit eurem i národní měnou, pak budou národní měny postupně staženy z oběhu.
Přínosy a rizika
Výhody MU jsou jasné. Díky jednotnému euru se zjednoduší techniky plateb, dojde ke sjednocení konkurenčních podmínek na trhu, neboť jedna měna ulehčí cenové srovnání výrobků po celé MU, dále odpadnou poplatky spojené s výměnou valut, atd. Jsou tu však i rizika, spojená např. s existencí měnových kursů, nebo s hledáním shody ve volbě měnové politiky, která by udržovala euro "zdravé" (každý stát může mít jiný názor).
Problémy
S blížícím se zavedením eura se objevují jisté problémy. Lidé se např. obávají toho, že prodejci při přepisování cen na euro zaokrouhlí ceny nahoru a dojde ke zdražení. Aby k tomu nedošlo, zahájila EU v září masivní informační kampaň o euru a přechodu na něj, jejíž součástí je i snaha zajistit na výrobcích už nyní uvádění cen ve stávající měně i v euru. Lidé se tak naučí přepočítávat a zapamatují si novou cenu, kterou pak bude obtížnější zvýšit.
Součástí kampaně je samozřejmě i zveřejnění podoby bankovek a mincí, které byly zatím k vidění pouze bez klíčových bezpečnostních prvků, aby příliš neinspirovaly padělatele k vytváření falsifikátů.
ČR a MU
Zatím je velmi nepravděpodobné, že by se ČR hned po vstupu do EU stala členem i unie měnové. Už dnes je sice obchod ČR zaměřen ze 60 % na státy EU, banky a firmy se přizpůsobují platbám a účtům v euro, atd.
ČR však nejdřív bude muset prokázat, že Kč je vůči euru stabilní. Navíc existují obavy, že předčasné převzetí společné měny by mohlo mít nepříznivý dopad ne český průmysl, jelikož ústřední orgány ČR by ztratily případnou možnost působit kurzovou politikou k ochraně podniků. (Maňák, M.:100 otázek a odpovědí o EU, str. 35, Praha 2000) Možná je i lepší počkat, jestli se euro opravdu prosadí, či narazí na problémy.